Kozí farma.

Do lonskeho podzimu jsme meli stadecko hnedych koz.2 dospele kozy a jejich kuzlata.Kazdym rokem se narodilo jedne koze 1 az 3 kuzlata,ktera jsme po vypiplani rozdavali nebo prodavali.Takto jsme chovali kozy 8 let.Na podzim je zavezli ke kozlovi v kufru Hondy civic,protoze auto nema kouli pro prives.Horsi varianta bylo vest smradlaveho kozla v aute za nasi kozou.Na jare jsme pak asistovali pri porodu,pozorovali ten zazrak rozeni,ocistovali kuzlata od plodoveho obalu,treli je senem,pomahali jim se dostat k vemeni matky,aby se do jedne hodiny po porodu napila.Horsi bylo,kdyz se koza prskala driv a nechala se pripustit moc brzo na podzim,to se pak kuzlata narodila po peti mesicich treba uz v unoru do mrazu.Voda v chleve kozam pres noc zamrzala,a to neslo ty male drobecky nechat umrznout.Nosili jsme je na noc v bananove krabici do domu k ustrednimu topeni.Jedna dospela koza,kterou jsme se pak dali pryc,se chovala ke svym detem jako macecha.Dala pit treba jen jednomu kuzleti a ostani 2 odstrkovala,kopala,kousala.Pak nezbyvalo,nez do detske flasky s dudlikem podojit mleko a krmit kazde 2 hodiny kuzlata z flasky.Takova kuzlata nas pak povazovala za mamu,porad za nami chodila,bylo tezke se s nimi po case loucit.Asistovani pri porodech jsme zpocatku brali moc vazne,zbytecne se obavali o osud kuzlat.Po case a nabytych chovatelskych zkusenostech jsme prisli na to,ze priroda se sama o sebe umi postarat,koza si sama kuzle olize,vysusi,postavi ho a nastavi vemeno.Nase uzkost a strachy byly zbytecne.Jina koza mivala tezke porody a casto rodila mrtva kuzlata.K te bylo zapotrebi pokazde volat veterinare,aby ji kuzle z bricha vyndal.Pak uz se exmanzel naucil sam zalovit v koze a kuzle vyndat.Hnede kozy jsou hodne temperamentni.Na dvore skakaly na strechu garaze,aby mohly okusovat pohodlne z vysky vetve oresaku.Lezly bravurne po strese,jak kamzici.Jeste nez jsme kozam postavili na zahrade kozi ohradu,zkouseli jsme je past tak,ze jsme kozu privazali na retez ke kulu.Bud se urvala a utekla i s kulem nebo se omotavala tak dlouho,az se ji retez zkratil natolik,ze se malem udusila,zoufale rvala.Slysela narek az do domu a v posledni chvili jsem priletela a vysvobodila ji.Kozy neslo vypustit volne na zahradu.Nejradeji okusovaly kuru ze stromu a mlade vetvicky,celou zahradu by zakratko znicily.Resenim byla kozi ohrada s pristreskem.Kdyz uz travou v ohrade kozy pohrdaly (jsou mlsne,pokadenou travu nezerou),poustela jsem je ven z ohrady a pasla je.Paseni koz byla pro me dobra relaxace.Cvicila jsem si pri tom na louce,kde me nikdo nevidel,nebo jen tak odpocivala,ale musela jsem byt stale ve strehu.Jakmile kozy vycitily,ze ztracim pozornost,ihned zacly okusvat strom nebo se rozebehly k sousedum do pole vojtesky.To pak jsem vystartovala a sprintem je dohanela.Ani jsem netusila,ze tak rychle umim behat. :-) Paseni koz vyzadovalo velikou trpelivost,protoze dokud se dostatecne nenapasly (cca za 1 hodinu),odmitaly jit do ohrady dobrovolne a musela jsem vynalozit moc energie a usili tam cele stado dopravit.Nekdy musely prijit na pomoc dcery,abychom spolecnymi silami stadecko do ohrady dostaly.Kdyz ovsem kozy byly dostatecne napasene,odesly si do ohrady samy a dobrovolne.Bohuzel jsem po odchodu exmanzela pred tremi roky uz sama dojeni a peci o kozy nezvladala,a tak jsem je dala loni s tezkym srdcem kamaradovi.Radeji se na ne ani nejdu podivat,bylo by mi lito,ze uz nemaji tolik lasky a pece jako u nas.

04.05.2009 08:01:45 | 0 komentářů | stálý odkaz

Vzpominka na duchovni ucitele.

Manzele Tomasovi; JUDr.Eduard a PhDr.Mila.Jeste za doby hlubokeho komunismu se na jejich chate v Borku u Jiloveho schazela spousta lidi duchovne hledajicich z cele republiky,vetsinou vysokoskolsky vzdelani lide,matematici,fyzikove,lekari,aj. Venovali se jogove filosofii.Tomasovi se nikdy za duchovni ucitele nepovazovali.Meli jen pratele;sve "zaky" nazyvali prateli.Oba manzele se vzajemne doplnovali.I pani Mila psala duchovni povidky a basne,taky predavala sve hluboke poznani.Mela radu nadprirozenych schopnosti,rikalo se o ni,ze je bila carodejka (bila,tzn.laskava,ktera neskodi).Rika se,ze takovi duchovni plne realizovani lide se jako manzele potkaji jen jednou za stovky let.
Moje mamka se k Tomasovym dostala pres kolegu z prace,Ing.Kozaka.Moje mamka byla vzdy hluboka a pokladala si otazky o smyslu existence,apod., a v dobe kdy mela v zivote velke trable a tudiz si pokladala vic techto hlubokych otazek,kolega z prace se ji zminil,ze jezdi se 2 svymi kamarady k Tomasovym,a nabidl ji,at jede s nimi.Zminil se Tomasovym o mamce a ti ji vyzvali,aby jim napsala dopis.Tak manzele Tomasovi vybirali lidi,ktere k sobe prijmou,protoze zajemcu bylo hodne a vsichni by se do male chaty nevesli a Tomasovi v te dobe uz byli starsi lide (70leti) a pan doktor mel v srdicku "budik".Z dopisu poznali,co je to za cloveka,ktery k nim chce jit a zda-li ma vubec cenu mu nejake uceni predavat.Nekdy chteli poslat i fotku.Mamku po precteni dopisu pozvali.Zacala k Tomasovym s kolegou a jeho 2 kamarady pravidelne 1x mesicne jezdit.Nahravala povidani na kazetak a prinasela domu duchovni literaturu.Tehdy takove spisy nemohly vychazet verejne,vse,co se tykalo ducha,bylo zakazane,takze mamka coby zdatna pisarka na psacim stroji (PC tehdy nebyly) opisovala v nekolika kopiich pres kopiraky povidky a eseje pana Dr.Tomase,dale Astavakragitu,spisy Paula Bruntona,aj.Tehdy mi bylo asi 13 let,doma jsem poslouchala kazety od Tomasovych a nahlizela a cetla,co mamka opisovala.Kdyz mi bylo 15 let,prozivala jsem prvni opravdovou lasku s klukem o 2 roky starsim.Mamce to delalo starosti,muj kluk se ji nelibil,a ja byla tak bezhlave zamilovana,probouzela se ve mne hadi sila.Mamka si postezovala Tomasovym a ti ji nabidli,at me nekdy privede k nim na chatu,ze tam jezdi spousta mladych lidi,prevazne chlapcu.Poprve jsem za nimi jela s mamkou v 15 letech.Byla jsem z navstevy dost nervozni,vzpominam si,ze jsem panu Dr.rikala,ze si prijdu moc mlada na to zacit duchovni cestu,ze mam jeste plno jinych zajmu a lakadel,a on rikal:"Nene,brzo neni,cim driv,tim lip." A pak mi dal pokyn:"Kazdy den udelej aspon jednu vec,do ktere se ti nechce" a pri louceni,pri odjezdu mi pani Mila poradila:"Do niceho se nenut."Zdalo by se,ze mi dali dve protichudne rady,ale dnes chapu,jak to pani Mila myslela: Abych se nenutila k navstevam jejich chaty.Mohu si cvicit a meditovat doma s mamkou.Pani Mila mela uhrancivy pohled,byla prisna ve srovnani s vzdy laskavym manzelem.Mela jsem pred ni respekt.Ale pozdeji pri poslechu jejich besed a prednasek z kazet jsem pochopila jeji nesmirnou laskavost.Znova jsem k Tomasovym jela az v 17 letech na cely vikend.Tehdy jsem se vic sblizila se Zdeneckem (viz clanek Zdenecek).O vikendu se seslo na chate asi 15 lidi.Rano se vstavalo v 6.30,ranni hygiena v potucku protekajicim zahradou,pak hodinova meditace (pan Dr. si umel do cloveka vlezt a pomahat mu pri meditaci,citila jsem jeho silny vliv a v jeho pritomnosti jsem prozivala hlubsi stavy,nez obvykle),snidane,namazane chleby a caj z bylinek ze zahrady.Pak prace na zahradce,jak kdo chtel,nebo pomoc v kuchyni,uklid chaty.Potom obed: Bramborova kase,"spenat" z kopriv,volske oko.Pak odpocinek po obede,potom fotbal a koupani,vecerni meditace,na veceri namazane chleby s tvarohovou pomazankou a caj.Tyto zevni veci nejsou az tak dulezite,jen chci naznacit,ze se tam zilo skromne,v souladu s prirodou a Bohem.Mezitim se vedly rozhovory;kdo chtel,ptal se pana Dr.a pani Mily na ruzne otazky tykajici se hledani Pravdy,treba na to,jak postupovat pri meditaci.Na nic jsem se neptala,prisla jsem si hloupa,mela jsem ostych.Jednou jsem tak sklesle sedela v predsini na lavici,hlavu svesenou,premyslela o sve nedostatecnosti,malosti,spatnosti...nahodou prochazel kolem pan Dr.Tomas a jen tak letmo me pohladil po hlave a podival se na me svym laskavym pohledem.Pri jeho dotyku projela mnou mocna energie,pater se vzprimila,mysl se povznesla,uz jsem si neprisla tak uslapnuta,zas tak dobra jako ostatni rozhodne ne,ale byla jsem schopna v jejich pritomnosti prozit cely vikend.Takova prihodicka: Pred meditaci mi davali pritomni chlapci vybrat,na jakem miste chci na lavicich kolem velkeho dreveneho stolu sedet.Popochazela jsem kolem stolu,az v jednom miste jsem citila: Ano,to je ono,tady je to prijemne,tady si sednu.Chlapci rikali:"Ale tady sedet nesmis,tady je misto pana doktora." :-) Pred spanim mi pan doktor rikal: "Rano nam povis,co se ti zdalo,co se zda v prostredi,kde jsi poprve,to se pry splni."Zdaly se mi nejake zmateniny valecne,bojovne a pak zretelny sen,jak mi pan doktor polozil hlavu do klina,hladim ho a on umira.Kdyz se me rano ptali na sny,stydela jsem se mluvit o tom kline,hlazeni a umirani,byla jsem mlada hloupa,zminila jsem se jen o zmatenych snech.:-( Zmatene sny si vsichni vysvetlili pozdni veceri,ktera mela vliv na tezky spanek. Jednou jsme sli ke koupalisti po ceste kolem chaty,na balkone chaty sedel pan Dr.se svymi prateli,videla jsem kolem jeho osoby zari,svetlo.Jindy jsem pozorovala jednoho chlapce,Martina,jak stipe drivi.Mam ve zvyku (blby zvyk) vlezt si do lidi a stotoznit se s nimi;vlezla jsem si do tohoto chlapce a vnimala jeho pohled na svet,na co mysli pri stipani dreva,prisel mi takovy apaticky.Najednou za mnou stoji pan doktor a rika mi,jakoby cetl me myslenky:"Je zvlastni ten Martin,vid,ale je v nem neco hlubokeho." Takto cist me myslenky umela jen ma mamka a nikdo cizi, a ted pan doktor Tomas. :-) Pri louceni v nedeli mi pan doktor udelal na celo krizek.Povznesena nalada mi z vikendove navstevy zustala jeste asi 14 dni,nez se smyla v obycejnem sedem svete.Ale v srdci mi dojem zustal cely zivot,vedela jsem,jakym smerem jit,co je cil meho zivota,snazeni,pachteni na zemi.Obcas jsem si to zajela pripomenout k Tomasovym na chatu,nebo pozdeji po sametove revoluci na jejich verejne prednasky; mivali k prasknuti zaplnenou Lucernu,pan Dr. v Ceske televizi a Rozhlase Kurzy Asparsajogy aj.,o manzelich Tomasovych byl natocen Viliamem Poltikovicem jeden z dilu Genu (Galerie elity naroda),nekolikrat se setkali s Dalajlamou,aj.mistry z vychodu,vychazely tiskem jejich knihy a dila jinych autoru v nakladatelstvi Avatar,ktere spolu s prateli vede syn manzelu Tomasovych Milos (viz www.Avatar.cz).To jsou jen zevni veci.Jejich duchovni vklad a odkaz a vliv tu zustava i po jejich smrti.Pani Mila zemrela v roce 2001 (kdy se utrhl zvon ve Svatovitke katedrale) a pan Dr. v roce 2002.Tehdy zasahla Prahu a celou republiku obrovska povoden,zeme plakala.
Je to jen chaby pokus o popsani toho,co nelze vyjadrit slovy. :-)

18.04.2009 06:31:50 | 2 komentářů | stálý odkaz

Nekonečno,absolutno.

Pamatuji si,ze uz ve skole ve 2.tride me fascinoval pojem nekonecna,kdyz nam pani ucitelka vysvetlovala pojem lezata osmicka,nebo kam az vede primka nebo poloprimka.Taky hlubokost a nekonecnost vesmiru,ktery nema prostorovy pocatek ani konec,me fascinovala a magicky pritahovala.Snazila jsem se obsahnout toto absolutno a nekonecno věděnim a dokonalosti,ale brzy jsem pochopila,ze clovek na to nestaci.Snazila jsem se priblizit tomuto absolutnu,nekonecnu dokonalosti nejdrive ve sportu,v gymnastice,pak v tenisu,vse se darilo,ale jen do urcite miry,hranice schopností tela byly omezene,v urcitem bode to uz dal a lip neslo.Zkusila jsem tedy obsahnout nekonecno věděnim.Vrhla jsem se celou bytostí na studium prirodnich ved,venovala mu veskery cas a nadani.Brzy jsem ovsem pochopila,ze i kdyby byl clovek sebegenialnejsi,ze neni sto obsahnout svym vedenim cely vesmir.Clovek muze dosahnout dokonalosti za jeden lidsky zivot maximalne jen v jednom vednim oboru,o druhych oborech bude mit jen povrchni vedomosti,natozpak o celem vesmiru,na to proste kapacita lidskeho mozku nestaci.Jak na pochopeni vseho tedy jit?! Pres umeni? Zahodit veskere věděni a ridit se jen citem jako umelci?To muze vest k hysterii a fanatismu. Jogini se blizili k absolutnu zmenenym stavem vedomi v meditacich;to se mi parkrat podarilo,par zablesku jsem mela,ale nikdy nevydrzely dlouho,aspon jsem ovsem vedela,o co jde.Pak jsem vse nechala na vuli Bozi,oddala jsem se celá osudu,Bohu a zila zivot,jak jsem nejlip umela.Buh me privedl k sobe pres utrpeni - symbolicky kolem velikonoc jsem malem zemrela.Tim skoroumrtim vyvrcholila ma nekolik let trvajici bolestna cesta.Dal uz to neslo.Zacla jsem znovu s cistym stitem,jako znovuzrozena.Vyvoj,ktery by se odehraval po mnoho zivotu,byl smrti a zmrtvychvstanim,urychlen,vyresen.Ted jde o to,znovu si tu "kosilku neusmudlat",cisty stit nezaneradit,neztratit kontakt s absolutnem,nekonecnem,Bohem...

12.04.2009 12:31:47 | 0 komentářů | stálý odkaz

Farma hnutí Hare Krsna.

Po sametove revoluci jsem nevedela,co se zivotem.Zadny partner na obzoru,unavena studiem na vysoke skole a ovlivnena cetbou mysticke a duchovni literatury jsem uvazovala o draze jeptisky,reholnice,askety, daleko od civilizace.V novinach jsem cetla inzerat hnuti hare Krsna "Zijeme v souladu s prirodou a Bohem,pridejte se k nam",nebo tak nejak podobne.Byl podzim,zajela jsem na farmu hnuti Hare Krsna v Mestecku u Benesova a zustala tam pul roku.Bylo pro me,jako pro rozmazleneho jedinacka z Prahy,nove a zajimave zit v kolektivu asi 20ti lidi,dodrzovat pravidelny denni rezim a vstrebavat do sebe kulturu a nabozenstvi daleke Indie.Tezko jsem si zvykala na noseni sari,skromnou vegetarianskou stravu,vstavani v 3.30,ranni a vecerni modlitby a bohosluzby,prisne hygienicke navyky,celibat,zakaz alkoholu,koureni a vsech drog,uctu ke starsim,tezkou fyzickou praci...,ale vsechno mi to bylo ku prospechu.Jen lituju lidi,kteri neprohledli jakysi fanatismus hnuti,a zustali v nem cely zivot.

05.04.2009 18:38:48 | 0 komentářů | stálý odkaz

Filípek,Filča.

Nedavno jsem si znovu vzpomnela na Filipa Rence,kdyz byl oslavovan v TV jako reziser vitezneho filmu Hlidac c.? na filmovem festivalu v Los Angeles.S Filipem jsme se seznamili,kdyz nam bylo 11 let pri nataceni filmu "Jakub"rezisera Oty Kovala.Poprve jsem videla Filipa na Barrandove pri kamerovych zkouskach.Filip se ve filmarskem prostredi pohyboval jak ryba ve vode,byl tam jak doma.Ma tatinka rezisera Ivana Renče,ktery reziroval mimo jine detske animovane filmy (Vecernicky).Reziser filmu "Jakub" Ota Koval byl pritel Filipova tatinka a obsadil maleho Filcu uz ve ctyrech letech do hlavni role detskeho filmu Druzina Cerneho pera.Filip je neobycejne fotogenicky.Kdyz ho vidite v realu,tak je trochu nevyrazny v obliceji (chovanim ne),ale na filmovem platne nebo fotce vypada skvele.Podobne to ma herecka Milena Dvorska (zamlada hrala princezny ve Werichovych filmech).Jednou jsem ji potkala pri dabingu detskeho filmu.Ve skutecnosti by se dalo rici,ze byla oskliva,ale na platne vypada skvele.Rezisera Otu Kovala jsem poprve videla v 1.kole konkurzu na film "Jakub" v Dome deti v Karline.Sly jsme na konkurz s kamaradkama ze tridy a prekvapilo nas,jak velke mnozstvi deti se konkurzu ucastni.Reziser Ota Koval byl na invalidnim voziku,pozdeji jsem se dozvedela,ze mel pred lety autonehodu a film Jakub byl jeho prvnim filmem po autonehode.Mimo jine kdysi reziroval i film 'Lucie postrach ulice",aj.Mel moji uctu a obdiv,ze ac na voziku,reziruje film.Asi muj soucit vycitil,protoze me vybral z tolika deti.Postoupila jsem do dalsiho kola-kamerove zkousky se uz odehravaly na Barrandove.Tam z mnozstvi deti vybral me a dalsi 2 divky.Pri filmovani jsme se vyblbly,pro nas deti to byla zabava a prilezitost se ulit ze skoly.Pro me to byly i dost nervy,nejsem moc exhibicionista,proto jsem uz v zadnem dalsim filmu nehrala.Byla to dobra zkusenost.Pricuchla jsem k filmarskemu remeslu.Pri exterierech na place jsme se jednou sesli 2 divky a Filip.V prestavkach mezi jednotlivymi zabery,ktere se donekonecna opakovaly pro neprizen pocasi (kameraman Ondricek,tusim,ze pak tocil film Amadeus) jsme my dve divky s Filipem hrali na ulici fotbal.Tam jsme si s Filcou padli do oka.Pak mi porad posilal psanicka po Janu Potmesilovi,ktery ve filmu taky hral (pozdeji po autonehode v sametove revoluci skoncil take na vozicku,ale dodnes hraje hlavne v divadle Kaspar Jakuba Spalka).Doslo i na pusy za kulisama a u hrbitovni zdi.Nejak se to dozvedel reziser,zavolal si mne k sobe a rikal mi:"Ty jsi pry dala Filcovi k narozeninam pusu." Zacervenala jsem se a kyvla.Usmal se na me a rekl:"Tak jdi." Uz neni mezi zivymi pan reziser Ota Koval.Film byl dotoceny a asi pul roku se cekalo na premieru v kinu Blanik na Vacl.namesti.Mezitim Filip chodil na housle do hudebni skoly,kam shodou okolnosti chodil i muj spoluzak ze tridy.Filip mi po nem napsal vzkaz,psanicko napsal na roh plakatu,ktery utrhl na skolni chodbe.Zval me do kina.(Tehdy mobily jeste nebyly).Tak jsme spolu byli i v kine,ale uz vubec nevim,co to bylo za film,protoze jsem se stydela nosit bryle a z filmu jsem tudiz nic nemela.Tehdy ve 12ti letech mi Filip nabizel,ze spolu budeme chodit.Prislo mi to smesne a rikala jsem mu,ze v zivote jeste bude mit plno holek,jako bych tusila,jaky bude jeho osud.(Coz se splnilo,protoze s kazdou prestavitelkou hlavni role svych filmu dovadii. :-) )Pak jsme se videli s Filcou na premiere "Jakuba" a pak na gymplu v Hellichove ulici v Praze1,kam jsme chodili.Tento gympl byl vyhlaseny svym divadelnim souborem,kam Filca chodil i s Barou Hrzanovou (predtim ho absolvoval napr.Jiri Triska,Jaromir Hanzlik,Milena Steinmaslova,aj.).V te dobe jsem se uz soustredila na prirodni vedy a herectvi me prestalo zajimat.

04.04.2009 21:28:52 | 0 komentářů | stálý odkaz

Známé osobnosti.

Casto se mi stava,ze sve spoluzaky,zname,kamarady a lasky z detskych let,vidam v televizi nebo slycham v radiu.Napr.:
David Koller,zpevak skupiny Lucie.Jeho maminka byla vedouci skolni knihovny,kam jsme chodili s prvni a druhou tridou zakl.skoly v Praze 8 na Invalidovne poslouchat cteni z knizek.Jeji syn David (byl o neco starsi ,nez ja) tam za svoji maminkou casto chodil,protoze bydleli nedaleko skoly.Uz tehdy byl jiny,nez ostatni kluci,pekny blondak s dlouhymi vlasy,a bubnoval.
Filípek Renč.Seznamili jsme se pri nataceni detskeho filmu "Jakub" rezisera Oty Kovala.Bylo nam asi 10 nebo 11 let,padli jsme si do oka,byli jsme takova detska laska a davali si pusy v atelieru na Barrandove za kulisama a pri nataceni exterieru u hrbitvni zdi,aby nas nikdo nevidel.Reziserovi se to stejne doneslo.Tamtamy funguji spolehlive.Ted je Filča znamy reziser.
Bohumil Klepetko,vidame ho kazdy den na CT1 v TV zpravodajstvi.Byl to spoluzak ze stejneho kruhu na medicine,priblizne ve stejne dobe jako ja odchazel a prestupoval na fakultu zurnalistiky.
Jeho kamarad Petr? Bobek ze stejneho stud.kruhu na medine,odchazeli spolu s B.Klepetkem z mediciny.Prestupoval nejspis na Prirodovednou fakultu,protoze jsem ho po letech nekolikrat slysela v radiu,jak mluvi o okrouzkovanych capech.Sledoval jejich cestu do Afriky a delal z cest reportaze.
Dan Suster,spoluzak ze sousedni tridy gymplu v Hellichove ulici na Praze1,dnes lidr skupiny Ticha dohoda.Uz tehdy porad muziciroval,hral nam se spoluzaky na bramborove brigade,uz tehdy se to dalo poslouchat.:-)
Tomas Zima,na medicine ve stejnem kruhu,jako ja.Nyni je dekanem 1.lekarske fakulty.Uz tehdy byl vyborny student a hodne se verejne angazoval;tehdy jako komunisticky funkcionar,zastupce studentu.Ma asi potrebu a vlohy k tomu se verejne angazovat,a takovemu cloveku je jedno,kde a jak.Proste je zvolen,protoze nikdo jiny tu funkci nechce delat a on kazdou funkci dela rad.Tomas byl vzdy velice skromny a cestny a slusny.Ted je dokonce navrhnuty do Fisherovy letni preklenovaci vlady coby ministr zdravotnictvi.Je to rehole,nezavidim mu. :-)
Ivo Schwarz,ma sumavska prazdninova laska.Jemu bylo 16,mne o rok min.Hral zavodne hokej.Leta jsme si psali,protoze jsme kazdy bydlel na jinem konci republiky.Psali jsme si do te doby,nez se ozenil po vystudovani vysoke skoly.Vzal si svoji spoluzacku ze zakl.skoly.Nedavno jsem ho videla v TV,je reditel Ceske kontrarozvedky.
Martin Schmarcz.Nyni je tiskovy mluvci vlady za Topolanka.Byl to muj spoluzak od 5.do 8.tridy zakl.skoly na Lyckove namesti v Praze 8.Uz tehdy hrozne rychle mluvil az drmolil,nestihala jsem ho vnimat,byl hrozne upovidany,dalo by se rici ukecany.

04.04.2009 18:41:08 | 0 komentářů | stálý odkaz

Snatkový podvodník.

Jmenoval se Petr.Seznamili jsme se pred tremi lety na internetove seznamce.48 let,chlapeckeho vzezreni,vysoky,stihly,sportovni postava (v mladi zavodne plaval),okouzlujici milacek zen.Ziskal me svym "Lucinko,Luci" a bezprostrednim chovanim.Pry ma firmu na renovaci koupelen a kuchyni a levne nam zrenovuje koupelnu.Prace mu sla od ruky,trvala asi 14 dni,obcas u nas prespal.Pry nema zadnou partnerku.Bezhlave jsem se do nej zamilovala (dnes uz jsem udelala pokrok a zamilovanost zavrhuju :-) ) Ale zdalo se mi,ze mi v necem lze,a tak jsem pres jeho maminku zjistila,ze zije s pritelkyni v jejim domku,pry ji tam taky neco rekonstruoval.Spojila jsem se i s Petrovou predminulou pritelkyni,a ta mi sdelila,ze je prestastna,ze uz se ho zbavila,protoze je zadluzeny az po usi,ma exekuci na plat,firmu provozuje nacerno,dluzi ji spoustu penez,ktere od nej nikdy nedostane nazpet,na sve tri deti z manzelstvi nikdy neplatil alimenty, nekolikrat se pokusil o demostrativni sebevrazdu a ted oblejza zeny z internetu,neco jim doma zrekontruuje (neni vyuceny,nedodelal vysokou skolu,takovy Brouk Pytlik),zije s nimi,vytaha z nich penize na sve dluhy a jde zase rekonstruovat dal k jine zene.Bylo mi Petra dost lito,jaky zivot vede,rekla jsem mu,co vsechno o nem vim,brecel,jak male dite.Kdysi podnikal,nedarilo se mu,zadluzil se a od te doby to s nim jde z kopce.Radeji,nez do vezeni,pujde do blazince za pokus o sebevrazdu.Jak mu pomoci?!Na to sama nestacim.Radila jsem mu psychologa.Nedal na me rady,zinscenoval (byl vyborny herec) etydu,jak autem narazi do stromu (auto nebylo ani skrabnute a on take ne) a dostal se opet do blazince.Bylo to na podzim,mel v umyslu tam preckat zimu a s novym jarem opet vyrazit do sveta oblbovat zeny.Chodila jsem za nim do blazince,nosila mu cigara (ja zaprisahly odpurce koureni :-)),posilala mu balicky s dobrotama... A to mi dluzil penize za koupelnu,protoze mi nikdy neukazal uctenky a dovezl same zbozi 2.jakosti,ktere vydaval za prvotridni kvalitu.Prebytek penez,ktere jsem mu dala navic,rozfofroval.Tak jsem ho donutila,aby mi nechal svoji hifi soustavu jako nahradu.Cukal se,ale nic jineho mu nezbyvalo.Myslel si,jak me oblafne,ale nakonec byly dluhy a ucty vyrovnany.Casto na Petra vzpominam,koho zase dal oblbuje ten neodolatelny snatkovy podvodnik.

21.03.2009 20:48:25 | 0 komentářů | stálý odkaz

Uzdravení kamaráda.

Kamarad Jirka trpel dlouha leta po rozvodu depresemi,lecil se na to dokonce u psychiatru.Na Silvestra dopoledne jsme se sli projit do lesa.Jrika celou cestu mlcel,a kdyz promluvil,bylo to o jeho trapeni,jak je nestastny a ze uvazuje o sebevrazde.Dost me to sklicovalo a nevedela jsem uz jak mu pomoci.Zkusila jsem vsechny zpusoby obveselovani,vsechny argumenty proti sebevrazde jsem vznesla,nebylo co dodat.Vraceli jsme se po louce domu.Cesta vedla za humny zahradek rodinnych domu,bylo sychravo a mlha,videt tak na 20 metru.Sli jsme s Jirkou vedle sebe,lokty zaklesnute do sebe,nalada pod psa.Najednou sok! Asi 3 metry pred nami v urovni nasich hlav prosvistela vzduchem smerem od domku do pole ohniva strela.Zustali jsme zkoprnele stat.Mysleli jsme,ze je to nejaky elektricky vyboj v mlze,ale pak nam doslo,ze nekdo z vesnice si zkousel vypoustet rakety na silvestroskou pulnoc.Kdybychom sli s Jirkou o neco rychleji,meli bychom oba prostrelenou hlavu.Rikam Jirkovi: "Vidis,tvuj cas odchodu z tohoto sveta jeste nenadesel." Od te doby jsem uz nikdy neslysela Jirku se rouhat a myslet na sebezniceni.

17.03.2009 09:36:10 | 0 komentářů | stálý odkaz

Zdeneček.

Poprve jsem se s nim v tomto zivote potkala,kdyz mi bylo 16 let na chate u manzelu Tomasovych v Borku u Jiloveho,kam na vikendy jezdili jogini a duchovne hledajici z cele republiky.Upozornil na sebe tim,ze me pri fotbalu vsi silou nerad kopl do holene,misto do mice,bolest byla takova,ze se mi rozjasnilo pred ocima a procitla jsem z letargie.Pak jsme si byli velice blizci,jako bychom se odedavna znali.V jeho mlceni byl obsazen cely svet,pozoroval vse projasnenym a laskavym pohledem.Zdenecek byl o 11 let starsi,nez ja,ale vypadal mladsi,mel pruzne,stihle telo,protoze v mladi provozoval reckorimsky zapas.Pracoval jako opravar domacich spotrebicu,byl velice sikovny na kazdou praci.Takovy typicky karmajogin.Pani Mila Tomasova si vsimla nasich sympatii a poverila Zdenka,aby me v nedeli doprovodil z chaty az domu.Pak jsme se dlouha leta se Zdenkem nevideli,mela jsem studijni povinnosti,ale stale jsem na nej myslela.Kdyz jsme s kamaradkou jednoho cervnoveho dne slozili posledni zkousku a ukoncili 2.semestr na medicine,kracely jsme v dobre nalade po Vaclavskem namesti v prekrasnem slunecnem dni.Myslela jsem na Zdenka tak intenzivne,az jsem si ho privolala.Kdopak to nekraci proti nam po Vaclavaku preplnenem lidmi?! Zdenek! Seznamila jsem ho s kamaradkou a vecer jsme sli vsichni do kina.Od te doby jsme ja a Zdenek byli skoro porad spolu,cele leto.Chodili jsme se koupat,do lesa...moc jsme toho spolu nenamluvili,nebylo treba,rozumeli jsme si i beze slov,bylo mezi nama zvlastni souzneni a jiskrive prijemne napeti.Citila jsem se s nim dobra a hodna.Zdenek rikal,ze uz jednou se mel zenit,ale ted uz nechce,planeta je prelidnena,tak nac rodit dalsi deti.Zil dost asketicky.Jednou,kdyz jsem mu uvarila ovocne knedliky z tvarohoveho testa,ktere mel rad,nabidl,at u nej zustanu pres noc.Ja hloupa odmitla,bala jsem se matky,ktera ne me byla velice prisna,sama zila bez muze a rikala,ze mam na znamosti casu dost az dostuduji.Mela dite (me) v 19ti letech a kvuli tomu nevystudovala.Myslela to se mnou dobre,ale s prisnosti to prehanela.Na podzim mi zacala skola,Zdenek chodil do prace,nase zivotni cesty se opet rozdelily.Casto jsem na nej myslivala a predstavovala si,ze se opet setkame.Az kdyz jsem nastoupila po letech do zamestnani,jednou me nalehava sila primela k tomu,abych ted vseho nechala a sla Zdenkovi zatelefonovat.Mela jsem na nej stare telef.cislo do zamestnani,domu tel.nemel a mobily tehdy jeste nebyly.Telefon zvedl cizi pan a kdyz zjistil,ze chci mluvit se Zdenkem,prekvapene mi ho zavolal k telefonu.Zdenek se divil,jak vim,ze tu je,pry v tomto zamestnani uz davno nepracuje,jen se tu na chvili stavil za svym kamaradem.Popovidali jsme si.Opet jsme se sesli v case a prostoru.Budeme si se Zdeneckem navzdy blizci,i kdyz spolu nebudeme telesne.

15.03.2009 16:16:18 | 0 komentářů | stálý odkaz

Jak nám internet rozhodil rodinne vztahy.

Lidi si vychvaluji internet,jaky je to pokrok,vymozenost moderni doby,ale kdyz udelam inventuru,co mi internet vzal a dal,tak jsem v minusu.Zacalo to tim,ze jsme s exmanzelem,jeste kdyz u nas bydlel,zavedli internet kvuli dceram,potrebovaly ho do skoly.Partnerske hadky a rozepre jsme prestali resit,vzdali jsme hledani nejakeho spolecneho vychodiska prijatelneho pro vsechny,protoze prece bylo jednodussi sednout k internetu,brouzdat po seznamkach a hledat spasu tam! Zejmena exmanzel se teto prilezitosti chopil tak vehementne,ze prosedel cele dny a noci (prestal chodit do prace) u internetu,seznamky prospikoval pocitacovymi hrami,az mel mozol na dlani,jak popojizdel mysi po stole,jeste se tim chlubil!t Ted se tomu smeju,ale vpodstate je to moc smutne.Jestli to tak pujde dal,budou z lidi nemyslici,bezpohlavni,bezcharakterni,obtloustle prizraky cumici cely den vytrestenym zrakem na obrazovku.To je pokrok lidstva 21.stoleti! Dcery uz maji tendenci take davat prednost bednam vseho druhu (TV,PC),da mi to moc velkou praci je korigovat a vse mit pod kontrolou.Kdyz jsme nemely internet,vic jsme si spolu povidaly,chodily vic spolecne do prirody,ted prijdou ze skoly,flaknou tasku na zem,pomalu ani nepozdravi a leti na net si povidat se spoluzaky,ktere pred chvili videly v realu.Nedopustim,aby z internetu zblbly! Az budou velke,at si delaji,co chteji,ted mam jeste pravo je navest na dobrou cestu a ukazat jim i jine moznosti,jak se zabavit,nez jen cucet na bedny.

09.03.2009 07:34:47 | 0 komentářů | stálý odkaz

Euthanazie.

Lide bojuji za to,aby u nas nebyla zavedena euthanazie,ale nevedi,ze uz se ethanazie u nas davno provozuje (kdyz to trochu prezenu) v domovech duchodcu.Kdysi jsem to slysela od jednoho farare,ale nechtela verit,dokud jsem to nezazila na vlastni kuzi s nasi babickou.Nepodeziram personal DD z umyslneho usmrceni pacientu,ale na vine je nedostatek personalu a financi.Vysvetlim,jak se nase babicka dostala do domova duchodcu: Vzdycky jsem odsuzovala lidi,kteri odkladali sve blizke do domova duchodcu,ale neuvedomila jsem si,ze mnozi to maji jako posledni pomoc,kdyz uz nemaji sily se o sve pribuzne sami starat.Nase babicka si pobyla v DD od lonskeho zari,vydrzela jen pul roku. :-( Uz jsem nezvladala doma peci o ni,zacala casto padat a zranovat se,nemela jsem silu ji zvedat (byla dvakrat tak tezka jako ja) a syna mela daleko a sam kvuli nemocnemu srdicku se o ni nemohl starat.Tak pecovatelka babicce prednostne zaridila pobyt v domove duchodcu.Personal byl mily,prostredi moderni,ciste,ale sester bylo malo a nemely cas se vice individualne venovat klientum,tak se stalo,ze v lednu,kdyz babicka onemocnela chripkou a ja taky,takze jsem za ni nemohla jet,byla babicka cely mesic bez leku.Pry mela horecky jen v noci a sestry si toho nevsimly a vcas nezaridily babicce lekarskou peci a leky.Az se babicka natolik zhorsila,ze ji odvezli do nemocnice,tam navic chytla strevni chripku,tak ji po tydnu vratili do DD,at se deje vule bozi.Opet ji nechali bez prasku,potrebovala by antibiotika,rapidne se zhorsovala a kdyz jsem za ni po svem vyzdraveni jela,nasla jsem ji v zubozenem stavu.Stezovala si,ze ma velkou zizen,ze ji sestry v noci nedaji napit,uz nemela ani silu na ne zazvonit a ony samy neprisly.Tyden uz nic nejedla,byla pohubla a bezvladna.Kde je ta nase babicka,ktera jeste o vanocich hyrila vtipem a srsela energii?Jeste ze jsme ji na Stedry den nahrali na kazetu,mame peknou vzpominku.Davala jsem ji pit mleko z dudliku,chtela pivo.Copak ji to mohu odrict?! Vypila ho celou sklenicku.Sestry nam vynadaly,ze je to hrozna kombinace,mleko a pivo,ale lepsi,nez ziznit.Babicka zemrela brzo rano,nez jsem stacila za ni prijet.Klienti DD umiraji vlastne na dehydrataci a vyhladoveni.Pri louceni s personalem jsem vsem sestram podekovala za peknou peci,snazily se,delaly,co mohly,jen kdyby bylo vic penez na leky a vic zdr.sester.Dekovala jsem,protoze lip bych se o babicku nezvladla postarat.

05.03.2009 19:50:42 | 2 komentářů | stálý odkaz

Zubař.

Nejak me poboliva zub,asi budu muset navstivit po delsi dobe zubare.Ten se na me zase vyradi.Je to podnikovy zubar delniku v Karose a prijde mi,ze s vrtackou zachazi jak se soustruhem.Nediva se,popameti zanori vrtacku do ust a soustruzi v zubu a dasni obrovsky krater.Ma jeste tu starou vrtacku,bolestnou,bez chlazeni.Ale sestricku ma zachovalou,zda se mi,ze to spolu patlaji,nejen plomby,ale i jinak.Maji vedle ordinace smajchlkabinet s obroskym gaucem a nekdy si zapomenou na oko pred pacientem vykat a zacnou si spontanne tykat.Jednou jsem jim rikala,ze mam chut pana doktora stipnout do stehna,kdyz mi tak řádí v puse,sestra mi rekla,at radeji stipnu sebe,asi se bala,ze bych omylem nestipla do stehna,ale o neco vys.Pan doktor si mi stezoval,jak pacientovi prede mnou byl citit z pusy cesnek,pry se to nedalo vydrzet.Chtela jsem mu rict,ze me zase vadi,kdyz mi stoura v puse zakourenymi prsty od cigarety,taky neprijemny,ale pak jsem si to rozmyslela,aby se nahodou nemstil.Zubaru je malo a zadny jiny me nechtel,tak si rikam: Lepsi tenhle zubar,nez zadny.To zubar v Harrachove,to bylo jine kafe! Byla jsem jeste mlada,on byl krasny a bezbolestny,teda vrtacku mel bezbolestnou,chlubil se,ze si ji poridil v Nemecku za milion.Vsechny damy do nej byly paf.Bylo to krasny,kdyz se opiral o me celym telem a sahal mi do pusy.Dal mi bilou plombu a jeste se mnou dlouze vybiral odstin bilozlute,aby ladila s mymi ostatnimi zuby,i kdyz to bylo az vzadu v puse a nehrozilo,ze by plombu nejaky clovek pri bezne konverzaci kontroloval.Sestra se chapave na delsi dobu vzdalovala.Pak mi pan mily doktor slavnostne oznamil,ze jsem sta (nebo jaka vyrocni) pacientka a ze mi tudiz daruje exluzivni zubni kartacek a k tomu prida nit na cisteni zubu.Nevim,jestli tohle rikal kazde mlade holce,ale ja tehdy byla v sedmem nebi.No nic z toho nebylo,jen ze jsem velice rada chodila na pravidelne kontroly,i kdyz me nic nebolelo.A jedna stara oskliva zubarka v Praze se se mnou pak hadala,ze zadnou bilou plombu v zadnim zubu nemam.Je proste tak perfektne udelana,ze ji mam dodnes (20let) a zadny zubar nepozna,ze ji mam.Ach ti zubari!

28.02.2009 06:37:15 | 0 komentářů | stálý odkaz

Meditace.

Nekteri lide medituji,aby dosahli ztiseni,klidu mysli,harmonii.Jejich stav vedomi je pri meditaci podobny radosti a stesti,ktere nas zaplavi,napr.pri pohledu na krasny obraz,kvetinu,pri poslechu prijemne hudby,nebo kdyz spocineme na vrcholu kopce a jsme nadseni pohledem do dali.Nejlip se meditaci dari ve skupince podobne naladenych lidi a pod vedenim duchovniho ucitele,ktery si umi do meditujiciho "vlezt" a pomoct mu povznaset jeho mysl,prohlubovat vedomi a udrzovat pozornost.Telo po nekolika minutach ztiseni a vnejsiho uklidneni zaplavi vlna tepla a klidu,meditujici ma pocit,ze je pozorovatelem sveho tela,uvedomuje si,to telo neni on,ono tady sedi a je pozorovano a mysl je taky pozorovana,jakoby se ho myslenky netykaly,necha je plout,a ony po case zmizi.A zustane tu jen zarici Svetlo a Laska.Uvedomuje si,ze je ve vsem a vsim.Tak co tedy doopravdy jsme,kdyz ne telo a myslenky?! Jsme tim poslednim Pozorovatelem,ktery myslenky a telo pozoruje,bozskym Ja,nepopsatelnym,radostnym,jestli ovsem ma nejaky privlastek,spis by se dalo rici,ze jen JE.Krestane tomu rikaji Kralovstvi nebeske v nas,a prozivaji ho lide na cele Zemi bez ohledu na nabozenstvi.Vyspeli duchovni lide umeji tento stav udrzet po vetsi cast dne a noci,jen nekdy mohou na chvili zapomenout,kdyz je neco nahle prekvapi (treba krasna zena,muz :-)),na chvili mohou z toho stavu vypadnout,a pritom ziji bezny zivot,jako kazdy jiny clovek,pozname je podle nekonecne laskavosti.Zacatecnici vetsinu casu travi v nevedomosti a jen obcas pri meditaci zazivaji tyto,pro nekoho blazene,stavy.A materialiste se tim vubec nezabyvaji a ziji si svoji rozehranou partii zivota a zapletaji se stale vice do pavucin zavislosti,depresi a radosti,a odzivaji si svoji karmu.

27.02.2009 03:29:43 | 0 komentářů | stálý odkaz

Volání genů.

Moje babicka s dedou se seznamili v Praze,kdyz jejich rodice prisli do Prahy za praci.Muj deda pochazel z Ceskomoravske vrchoviny z vesnice Svratouch,kde donedavna bydlel,nez zemrel,znamy lecitel pan Paseka.Byl to chudy kraj.Deda pochazel ze skromnych pomeru,jako dite musel chodit v lete kazdy den do lesa trhat boruvky ve velkem a pak je prodavat,aby meli penize na zivobyti.Proto nikdy pozdeji se mnou nesel trhat boruvky.Skromne pomery a tvrdy zivot z nej ale udelaly charakterniho cestneho cloveka,kazdy mel dedu rad.Moc toho nenamluvil,ale umel bezvadne pracovat se drevem,byl sice samouk,ale s umeleckymi sklony,vyrezal ze dreva obraz (technika vykladani,nebo jak se to jmenuje),vyrezal ozdobnou truhlici na sperky,na panenky udelal mne a sestrenici kolibky,se kterymi si hraly jeste nase deti a verim,ze i deti nasich deti.Babicka pochazela z urodne polabske roviny,z vesnice u Noveho Bydzova.Kdyz jsem byla mala,vypravela mi,jake meli hospodarstvi,kteremu velela jeji babicka,protoze dedecek uz mel chatrne zdravi.Meli 10 deti,ktere musely pomahat na poli,starat se o kone a kravy.Nezili v prebytku,ale meli jen tolik,kolik si poctivou drinou z pole vydobyli.Zili v lasce,radosti a pohode.Babicka vypravela tak poutave o svem detstvi,ze jsem vzdy touzila zit podobnym zivotem,v souladu s prirodou a Bohem,mit aspon kozicku,kus zeme,rypat se v hline,ale v Praze se mi to dlouho nemohlo splnit.Az kdyz moje mamka zemrela a zanechala mi byt v Praze,jeho prodejem a koupi domu na vesnici jsem se vratila ke svym korenum.

23.02.2009 17:04:59 | 0 komentářů | stálý odkaz

Pověry a souvislosti.

Rika se,ze nektere vnejsi udalosti nebo sny symbolizuji nebo predpovidaji jine udalosti.Nekdo v to veri,je citlivy a umi cist v symbolikach a souvislech taju a krasy plneho zivota.Moje mamka a babicka byly takove.Uvedu nekolik prikladu ze zivota.
Moje babicka a jeji babicka a moje mamka verily,ze kdyz se utrhne na louce nebo mezi nafialovely prekrasny kvitek nazvany lidove "slzicky panny Marie",ze nekdo z rodiny zemre.Jednou sly moje mamka se svoji mamkou na prochazku na louku a moje mamka bezmyslenkovite natrhala par techto krasnych kvitku.Babicka se zhrozila,co to udelala,ale uz se stalo.Na tuto udalost si vzpomnely,kdyz muj deda mesic na to nahle zemrel na mozkovou mrtvici.Od tech dob koukam na tato kvitka s posvatnou uctou a bazni.
Rika se take,ze kdyz se nekde zlomi vzrostly strom nebo ho nekdo pokaci,zemre nejaky clovek.V prazskem byte jsme z okna loznice meli vyhled do koruny tresne,ktera stinila asi 10m vzdalenou tovarni stenu.Mamka vzdycky po probuzeni si vychutnavala pohled do te koruny stromu,ktery jako zazrakem prezival v prazskem zacouzenem prostredi a vypinal se do vysky za sluncem mezi vysokymi stenami dvou domu.Na jare nam vetve bohate obsypane kvety sahaly temer az do oken.Meli jsme tu tresen moc radi.Jenze nekterym obyvatelum domu pry stinila a meli v bytech tmu a tak si odhlasovali,ze tresen pokaceji.S mamkou a jinymi podnajemniky jsme ji branily jako lvice.Kaceni se nekonalo,ale to jsme netusili,ze se jen odlozilo.Za par tydnu po prichodu domu jsme zjistily,ze tresen uz neni.A pak se stalo,ze za par dnu zemrel i muj deda,mamky otec.
V karlinskem parku byl prekrasny stolety strom,ani nevim,jaky druh to byl,ale na tom nesejde,proste byl majestatny a vevodil mestskemu parku.Jednou na prochazce s mymi malymi dcerami (2 a 3 roky) rekla moje mamka,at obejmeme my tri mohutny kmen tohoto stromu,ze nas vyfoti.Sotva nam ruce stacily k obejmuti.Fotku mam doma schovanou.Zanedlouho mamka onemocnela rakovinou a umirala doma v obrovskych bolestech.Sla jsem nacerpat s detmi trochu energie do parku a uctive jsme se pozdravily s timto krasnym stromem.Mamka za tyden umrela.A kdyz jsme sly opet do parku,strom lezel na zemi rozrezany motorovou pilou na obrovska kola.
Rika se,ze kdyz se rozbije zrcadlo,prinasi to smulu a snad i smrt.Kdyz jsem jeste za svobodna pracovala v Harrachove,bydlela jsem na ubytovne,v pokoji bylo velke zrcadlo.S mamkou jsme vzdy byly na sebe napojene,temer jedna bytost,vedely jsme,co si druha mysli a citi,i kdyz byvala obdobi vnejsich rozbroju.Jednou v noci me na teto ubytovne vzbudila obrovska rana,rozsvitila jsem a zjistila,ze spadlo ze steny to velke zrcadlo.Kdyz jsem telefonovala s mamkou,rikala jsem ji o te udalosti se zrcadlem a ona si uvedomila,ze tu noc mela obrovske bolesti srdce.
Ted na vesnici chodi v lednu kazdorocne od domu domu Tri kralove,zpivaji koledy a vybiraji penize na charitu.Vzdycky na dvere kridou napisi napis K+M+B a prislusny rok.Ten napis pry ma obyvatelum domu prinaset stesti.Nekterym materialistum to muze prijit smesne,podobne jako memu exmanzelovi,kdyz s nami jeste bydlel.Vztekle napis smazal,pry aby byly dvere ciste.Ten rok byl pro nej tragicky,nic se mu nedarilo,zloba,kterou na vsechny vysilal se mu vratila jak bumerang,musel opustit natrvalo nas dum.
V roce 2001 se utrhl v chramu Sv.Vita v Praze obrovsky zvon,psalo se o tom v novinach a mluvilo v radiu a TV.Rika se,je takova povera,ze kdyz se utrhne tento nejvetsi zvon svatovitske katedraly,ze na Prahu a Cechy prijde obrovska pohroma.Coz se vyplnilo,kdyz v roce 2002 zaplavila Prahu a Cechy nicici povoden.Shodou okolnosti a zvlastni nahodou v tomto roce pred povodni zemrel i skvely duchovni ucitel,zijici v Praze,pan Dr.Tomas.
Na dalsi priklady a pribehy,kdy se vyplnuji povery si jeste jiste casem vzpomenu a pripisu je.

23.02.2009 08:41:44 | 0 komentářů | stálý odkaz

Vzdávám hold přírodě.

Jakozto dite predskolniho veku jsem casto pobyvala na venkove u prarodicu.Babicka s dedou odesli na duchod do malebne vesnicky u Krivoklatskych lesu pote,co prodali byt v Praze.Oba pochazeli z venkova,takze se na stara kolena vraceli ke svym korenum.Libilo se mi u nich vic,nez s mamkou v Praze.Byly to pro me zlate casy,raj na zemi.Bydleli jsme v male chaloupce ve skromnych pomerech.Kadibudka byla na zahrade.V kuchyni kamna,na kterych se varilo a v zime se jimi topilo,v dalsich dvou mistnostech urcenych na spani byla v zime tak ukrutna zima,ze mi babicka nahrivala poklicky a davala mi je pod perinu,aby me zahrivaly,nez usnu.To vse melo svou poezii.Rano uz jsem se tesila do vyhrate kuchyne.V zime jsme chodili vsechny deti z vesnice sankovat a lyzovat na kopec a bruslit na zamrzly rybnicek u lesa.Venku jsme byvaly az do setmeni a s cervenymi tvaremi,promrzle a prijemne unavene jsme se vracely domu.Babicka mela ve vyhrate kychyni vzdy neco dobreho na zub, deda si neco kutil,vyrabel ze dreva a opravoval lidem hodiny.Na jare byla vetsi legrace,hlina zacala vonet,rasit trava a zelenat se stromy,vykukovala prvni kvitka.Chodily jsme s devcaty sbirat do lesa podlesky,fialky a pozdeji konvalinky.V lete na jahody,maliny a ostruziny.Babicka pak z nich upekla moc dobry kolac.S dedou a babickou jsme radi chodili do lesa na houby.Vstali jsme brzo rano ,ve 4 hodiny,abychom mohli jit co nejdal do lesa a vyhli se stipani komaru,kteri zacli nejvic utocit pred polednem.Cele dopoledne jsme chodili tim bozim chramem - lesem,deda prolezl kazde smrci a sesbiral hriby a my s babickou jsme stacily jeste natrhat jahody do bandasky.Doma pocukrovane a se smetanou chutnaly bajecne.Domu jsme vzdy nesli plne tasky hub a tesili se,co na to reknou sousedi.Vytahovali se,ze minule nasli jeste vic,a strezili si sva tajna mista v lese,ktera nikomu neprozradili.Deda choval kraliky a slepice.Sekali jsme jim travu a susili seno.Jeste dnes citim vuni cerstve posekane travy a citim tu chladivou stavnatost,kdyz jsem po trave sla bosyma nohama.Jeden cas choval deda i par ovecek,chodil je past na stran za chalupou.Vzal si s sebou krizovku,sedl si do travy a lustil ji,zatimco ovecky se popasaly kolem.Rada jsem chodila s nim,vychutnavala si ten poklid,necim jsem se zabyvala v trave nebo jen tak necinne spocivala v ted.Cele letni horke dny jsme travily s detmi z vesnice koupanim v hasicske nadrzi u lesa,kam pritekal praminek ciste vody z lesa.Byli tam vsichni,od nejmensich skvrnat az po vyrostky.Skakali jsme ze stavidla sipky a kufry,obcas nekdo vylezl z vody s rozseknutou hlavou,kdyz narazil na dno,potapeli jsme se a blbli,hlad jsme zahaneli malinama,ktere v okoli koupaliste hojne rostly.Na podzim jsme ve stozich slamy s detmi stavely bunkry,skakaly a klouzaly se po slame,a na posekanych strnistich poustely draky,na kerich podel louky trhaly sipky a trnky na suseni,v sadu sbiraly ovoce.Babicka si k duchodu chodila privydelavat do mistniho kravina,deda ji chodil pomahat.Vstavali casne zrana,ve 2 hodiny,aby se kravam poklidilo a podojily se a nakrmily,nez prijede cisterna pro mleko.Me bravali s sebou,abych nebyla doma sama.Ani nevim,jjak jsem rozespala do kravina dosla,tam me babicka odlozila na baliky slamy u telat,abych jeste dospala.Dodnes citim drsne jazyky telat,jak mi oblizuji tvar.A ta vune hnoje...! Privykla jsem ji,nevadila mi tolik,jako smog z aut ve meste. Cas plynul v radostnych,bezstarostnych hrach a jako trest pro me bylo,kdyz jsem musela jet do Prahy do skoly.Od te doby nemohu na symbiozu s prirodou zapomenout a vzdy jsem v Praze trpela a postradala ji.

21.02.2009 18:56:44 | 0 komentářů | stálý odkaz

Další příklad ochranných sil.

Vzpomnela jsem si na dalsi pribeh,kdy me a moji kamaradku ochranovala zvlastni sila.Kdyz mi bylo 15 let,pozvala me o 2 roky starsi krasna kamaradka Zuzka z cinzaku,ve kterem jsme v Praze obe bydlely,na jednodenni nakupni vylet do Budapesti.Ucila se na prodavacku,mela predky z Madarska a mela rada hezke obleceni,ktere v CSSR v te dobe nebylo k dostani,ale v Madarsku ano.Me spis zajimala Budapest jako mesto,jeji pamatky a lide.Hned pri nastupovani v Praze na Hl.nadrazi do vlaku se k nam pridal moc pekny asi 19 lety kluk,mel vypracovanou stihlou postavu (byl zednik,jak jsme se pozdeji dozvedely),oblicej jak andel.Pry taky jede do Budapesti si neco koupit na sebe.Hned jsme se vsichni tri skamaradili,jako bychom se uz davno znali.Provazel nas celou cestu tam i zpet.Cestovani s nim bylo jiste zabavnejsi a bezpecnejsi,nez kdybychom jely se Zuzkou samy.Honza,tak se ten chlapec jmenoval,a Zuzka se behem cesty tak sblizili,ze do roka meli svatbu,narodil se jim krasny syn a dlouho spokojene zili.Jsou to zvlastni "nahody" v zivote lidskem.
Dalsim do oci bijicim prikladem ochrany odnekud zhury je vymena prazskeho bytu za dum na venkove.Moje mamka leta bydlela v prazskem Karline,tovarni ctvrt s cikanskymi ghety pobliz centra a pobliz brehu Vltavy.Jeste nez mamka zemrela na rakovinu,jednou rikala:"Kdyby byla v Praze povoden,tak Karlin to cely vyplavi." Nelibilo se mi zit v Praze,a tak po mamcine smrti jsem koukala co nejdriv byt v Karline prodat.Byla to primo nutkava touha,nebo snad intuice,ktera mi radila a hnala me.Do pul roku po mamcine smrti jsme meli na byt kupce a odstehovali se na venkov.Za rok a pul po nasem odstehovani byl cely Karlin vytopen pri povodnich roku 2002.Nas byvaly byt v 1.patre dostal plny zasah.Dekuji Bohu,ze jsem teto tragedie byla usetrena!Po povodnich bych byt uz nikdy neprodala,nebyl by zajemce.A nevim,jak bych si sama poradila se zaplavenym sklepem a plesnivym bytem.Je mi moc lito pani,ktera byt od nas koupila,ale ona mela zamozneho pritele,a dospeleho syna,tak situaci jiste lip zvladli,nez ja,stale unavena,rozvedena inv.duchodkyne se dvema malymi detmi(5 a 7 let).Laskavost ochrannych sil je bezmezna.

20.02.2009 18:45:54 | 0 komentářů | stálý odkaz

Intimnosti.

Prijel za ni z velke dalky,na otocku.Znali se z internetove seznamky.Rozhodl se narychlo udelat si maly vyletecek a pospichat zpet do prace.Ona mela take nejake povinnosti,nemeli na sebe moc casu.Od setkani si slibovali,ze se vzajemne poznaji osobne,je to prece jen neco jineho,nez psani na dalku.Kdyz prijel vlakem,ukazala mu sve bydliste,dum,zahradu,pozvala ho domu.Jelikoz vedela,ze ma potize s bydlenim,nabidla mu ve sve naivni celozivotni touze stale nekomu pomahat vysprchovani.Rad prijal.Ze sprchy prisel za ni jeste mokry,s rucnikem obtocenym kolem beder.Vedeli o sobe,ze nemaji partnery a touzi po dotecich.Nemohla odolat a objala ho.Pres rucnik ucitila jeho ztoporeny penis a vsimla si prohloubeneho dychani.V objeti spolu zamirili do loznice.Pozadal ji,at se taky svlikne.Chvili se mazlili,poznavali sva tela.Vyrusil je telefon,povinnosti volaji.Pozadala ho,at si navlikne kondom,chtela jeste v rychlosti zazit prunik.Kondom se sotva vesel na jeho sirokeho klacka,chtela vse,ale nebyl cas.Ve stresu se dostatecne neuvolnila,takze se prunik nekonal.Nic se nedeje,brali to s humorem.Vyprovodila ho na autobus a mela prilezitost ucitit dotyk jeho jemnych prstu,kdyz ji drzel za ruku.Odjel zpet do daleka,tusila,ze se uz nikdy neuvidi.V srdci ji zbylo pusto a prazdno.Tak takovehle "vztahy" a experimenty uz ne! Byla vdecna tomuto muzi,ze diky nemu si uvedomila,tudy cesta nevede,tady ji psenka nekvete,a vubec...je treba hledat jinak. :-)

20.02.2009 08:02:20 | 7 komentářů | stálý odkaz

Ochranná síla.

Uvedu nekolik prikladu,kdy me a me blizke v zivote chranila jakasi ochranna sila.Babicka me,kdyz jsem byla mala,ucila modlitbicku Andelicku muj straznicku,opatruj mi mou dusicku,opatruj ji ve dne v noci,od nehod i od zle moci,andelicku strazce muj,vsechny nas tu opatruj.Predstavovala jsem si,ze me jakasi milujici sila,energie ochranuje cely zivot(na andelicky s kridly se mi verit nechtelo).Jeste za svobodna,asi kdyz mi bylo 25 let jsem opet dostala touhu odejit do hor a a pracovat tam.Uz jednu takovou 2 letou zkusenost jsem mela.Pracovala jsem v hotelu v Harrachove a po praci vyrazela v lete na tury do hor a v zime na svahy lyzovat.Pak jsem rok pobyla v Praze u matky a ted me to opet tahlo magickou silou do hor.Prijela jsem autobusem do jednoho motorestu v Prichovicich v Krkonosich po te,co jsem v novinach cetla,ze je tam volne pracovni misto.Hlasila jsem se v personalnim oddeleni a predstavila se personalistce.Pani rika "Pajmova (tak jsem se jmenovala za svobodna),nejsme my nahodou pribuzne?Pajmovych je tak malo,ze urcite budeme pribuzni,ja jsem taky Pajmova." Tu pani jsem v zivote nevidela a o jeji existenci nevedela.Domluvily jsme se,ze opravdu je vzdalena pribuzna meho otce.A hned me ta mila pani varovala,at tady v tom motorestu nepracuju,ze je tam sef tyran,kvuli kteremu kazdy odchazi.Sbalila jsem se a pokorne se vratila do Prahy s tim,ze jsem byla andelickem straznickem varovana,ze opravdu uz nemam s horama experimentovat a ze prace v horach uz bylo dost.Tu pribuznou jsem pak uz v zivote nevidela. Dalsi pripad zvlastni ochrany odnekud shury jsou me cestovatelske zazitky.Bylo mi asi 21 let,studovala jsem medicinu a mela v lete chvili volna,nez pujdu na reparat tusim z anatomie.Otec a jeho zena me pozvali,at s nimi jedu autem k Balatonu,ze tam par dni pobudeme,oni pak budou pokracovat dal do Jugoslavie(tehdy to byla jeste Jugoslavie)k mori a ja se vratim vlakem domu na zkousky.Moc se mi nechtelo cestovat nazpet samotne,ale vsichni me utvrzovali,ze to jiste zvladnu,tak jsem se nechala vyhecovat a taky jsem nechtela sedet doma za peci a chtela jsem mit nejake zazitky.Celou dobu u Balatonu jsem mela tremu,jak cestu zpet zvladnu,protoze jsem se obavala,jak se s Madary domluvim,kdyz nebudu neco vedet,jak se zeptam na cestu.Tehdy anglicky umel jeste malokdo.Oddala jsem se osudu a rekla si:Vsak ono to nejak dopadne.Tata me vyprovodil na vlak od Balatonu do Budapesti,tam jsem se mela presunout na jine nadrazi a jet vlakem do Prahy.Nemela jsem ani mapu,ani madarsko-cesky slovnik.V Budapesti jsem vystoupila z vlaku a sla na tramvajovou zastavku pred nadrazim.Cetla jsem v jizdnim radu tu jejich hatmatilku,hledala Hlavni nadrazi,ale vubec jsem z toho nebyla moudra.Nic lepsiho me nenapadlo,nez se kolemjdouciho zeptat cesky,jak se dostanu na hlavni nadrazi.Samozrejme nerozumel.Jak jsem si v hlave davala dohromady vetu v nemcine a anglictine,nekdo me zezadu chytil za rameno a cesky na me promluvil:"Pojd,ja ti ukazu cestu,taky tam jedu."Byl to asi o 4 roky starsi kluk,urostly,ramenaty,pravy ochrance.Spadl mi kamen ze srdce a ulevilo se mi,zcela jsem se oddala do jeho ochrany a plne mu duverovala.Povidal,ze studuje Vysokou skolu dopravni v Ziline(pilot stihacek) a ze jede do Bratislavy a tam prestoupi na jiny vlak,takze do Bratislavy pojedeme spolu a ja budu pokracovat stejnym vlakem dal do Prahy.Vlak Budapest - Praha byl narvany k prasknuti vetsinou opilymi kouricimi Madary,ale muj novy kamarad nasel 2 mista v kupe,posadil me tam a sel neco koupit.Prinesl mi piti a nejakeho hamburgra,nebo co to bylo,proste neco k jidlu,ani za to nic nechtel,pravy gentleman.V kupe jsme sedeli namackani jak sardinky,poslouchali madarstinu opilcu a dychali kour z jejich cigaret(tehdy za komunistu uroven cestovani byla bidna),ale byla jsem stastna,ze vse dobre dopadlo,ze sedim ve vlaku do Prahy.V Bratislave jsem se s ochrancem rozloucila,vlastne ani nevim,jak se jmenoval,od te doby jsem ho nikdy nevidela.Timto mu vrele dekuji!
Dalsi priklad Bozi ochrany je pripad nemoci me matky.Volala mi z nemocnice asi v mych 26 letech,ze druhy den jde na operaci,byla z toho dost nestastna.Nevedela jsem,jak ji pomoci,bezradna jsem volala kamaradce,abych se ji sverila.Kamaradka mi poradila,ze ji pomaha modleni,vrouci modlitba.Poslechla jsem ji a celou noc jsem se vroucne modlila z celeho srdce modlila vlastnimi slovy,aby se moji mamce ulevilo a nemusela jit na operaci.Rano mi mamka radostne z nemocnice volala,ze lekari z krevnich rozboru zjistili,ze operace neni nutna.Myslim,ze jsem si jeji zdravi vymodlila.
Dalsim prikladem takove mensi bezne ochrany andelicka straznicka je pripad,kdy jsem v poledni prestavce odesla z kancelare se projit na cerstvy prazsky vzduch.Kdyz uz jsem byla dost daleko od pracoviste,napadlo me,ze bych si mohla koupit v obchode housku,abych zahnala hlad.Hned jsem si ale uvedomila,ze jsem penize nechala na pracovisti a jak si tak rikam,ze houska nebude,ze hlad musim vydrzet,vidim pred sebou na liduprazdne ulici lezet desetikorunu.Prekvapene jsem se rozhlidla,zda ji nekdo nepostrada,zda nekomu nevypadla,ale nikde nikdo,tak jsem podekovala a sla si koupit housku.
Z detstvi: Na sluncem rozehrate mezi se vyhrivalo klubko zmiji.Skotacili jsem s mymi 5letymi vrstevniky.Odrazila jsem se ke skoku pres mez,v posleni chvili si vsimla pode mnou klubka zmiji,v letu se vypjala k delsimu skoku.Kdyby me Neco neochranovalo,skoncila bych primo na telech spicich zmiji.
Nekdy jsem se v zivote vrhala do rizikovych situaci a hodne potrapila andelicka straznicka,mel se mnou plne ruce prace a stale jeste ma. Ale jsem moc vdecna za to,ze verim v dobre ochranne sily a denodenne vidim,jak v praxi pusobi.

17.02.2009 14:07:53 | 0 komentářů | stálý odkaz

Změněné stavy vědomí.

Nekteri lide berou drogy,aby dosahli zmenenenho stavu vedomi.Mela jsem k drogam vzdy odpor,drive to byla i bazen,postupem casu se zmenila na lhostejnost.Mela jsem vzdy bohaty vnitrni svet,fantazii,nepotrebovala jsem k tomu berlicky z drog.Presto se mi zmenenych stavu vedomi dostalo pozehnane.Diky vysokym horeckam a diky lekum ordinovanym lekari.Kdyz mi bylo asi 21 let,jela jsem jako vychovatelka na skolu v prirode s malymi skolkovymi detmi.Chytla jsem tam od deticek detske priusnice nebo zardenky,ktere jsem v detstvi neprodelala.Po navratu ze skoly v prirode me v byte u meho otce skolily vysoke horecky.Byla jsem tam sama,jeste svobodna,bezdetna,otec byl na delsi dobu na sluzebni ceste.Zustala jsem lezet sama v byte s vysokymi horeckami,neschopna se zvednout a uvarit si caj,zatelefonovat,dojit k sousedum.Lezela jsem tak asi 4 dny a v horeckach se mi zacal promitat cely muj zivot,ale do takovych podrobnosti a detailu,jako bych vse znovu prozivala.Zvlaste obrazy a zazitky z detstvi se mi vracely i s vunemi a atmosferou,kterou jsem tehdy prozivala.Cetla jsem pozdeji o techto zazitcich v knihach pana Moodyho(Zivot po zivote,aj.),kde popisuje zazitky lidi z klinicke smrti,tem se prave tak promital zivot jak film,a pak uz jen videli zarive svetlo v tunelu.K tomuto zarivemu svetlu jsem se ve svych zazitcich jeste nedopracovala,teploty zacaly klesat,uvarila jsem si caj a zavolala matce o pomoc.Byl to zajimavy zazitek,ktery se mi uz nikdy pozdeji neopakoval.Az pri zazitcich na ARU(viz clanek Dik vsem hodnym lidem),jsem po vysokych davkach morfia,ktere mi lekari davali do zil pro zklidneni,mela take bohate halucinace.Treba jsem se ocitla v nejake dzungli plne bahna,brodila jsem se v tech pijavicich a pak jsem se klouzala cernym tunelem,nevim kam.Nebo se mi vynorovaly obrazy jednoho cloveka,ktereho jsem v zivote potkala,ted se mi jevil jako zly demon,dabel,a abych se zbavila toho strachu,ktery me az zbavoval rozumu,rikala jsem si,ze ty obrazy,ktere mi vyvstavaly pred ocima si musim skladat jako pohadku,to me zklidnilo.Lekari se pak me matky ptali,zdali jsem nekdy brala drogy,protoze me telo nereagovalo na male davky morfia a museli mi davat konske injekce do zily,abych se zklidnila.Vysvetluju si to tim,ze me podvedomi se branilo,aby me nekdo ovladal(v tomto pripade lekari morfiem a uspavanim).Rikala jsem si:Me telo je vydano napospas lekarum,neschopno pohybu a dychani,a ted jeste lekari ovladnou i moji mysl.Bylo to sklicujici a musela jsem jim duverovat,ze to se mnou mysli dobre a chteji mi pomoct.Kdyby meli opacne umysly,nemohla jsem s tim nic delat.Pozdeji jsem na ARU,pripojena na dychaci pristroj,mela chut divoce kricet ze zoufalstvi nad svym stavem,sverila jsem se matce,ta rekla,ze bych potrebovala psychologa.Lekari mi zavolali psychiatricku.Byla to mila pani,vyslechla me,nic moc neporadila,ale nasadila prasky,po kterych jsem mela halucinace,ze chodim,hladim sve deti a manzela,neco zasivam a doprovazela jsem to prislusnou gestikulaci.Uz jsem nechtela mit tak zblblou mysl,zadala jsem,at mi ty prasky uz nedavaji a sama jsem je vyhazovala na podlahu,kdyz se zrovna nikdo nedival.Museli je postupne vysazovat,takze jeste dlouho jsem ze spani sila a hladila hlavu manzela.Kdo me pozoroval,rikal,ze jsem to predvadela hodne verohodne.Prasky(drogy) maji obrovskou silu,a tak mam radeji cistou hlavu a kontrolu nad svym vedomim.

08.02.2009 18:46:33 | 0 komentářů | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se